2. lekce
Pro Časopis Magazín / www.PanPrstenu.info
Napsala Laisi Finwen
lekce psaní v tengwar
(Určeno naprostým začátečníkům s alespoň tak špatnou pamětí jako je moje.)
V minulé lekci jste byli vyzváni, abyste si své první pokusy v quenijštině zapisovali hned od začátku v tengwar. Je mi jasné, že většina z vás je má v malíčku, nastudované z Dodatků k LotR. Přece jen však cítím, že bych měla podat pomocnou ruku tomu, kdo se v Dodatcích, týkajících se písma, špatně orientuje (což opravdu není tak velké umění!) nebo kdo má potíže si tengwar zapamatovat.
Mějte však prosím od počátku na paměti, že tengwar je písmo, použitelné pro jakýkoli jazyk - avšak protože je to písmo čistě fonetické, zapisuje se jím každý jazyk trochu jinak! Styl pro quenijštinu je navíc velmi specifický díky mnoha "těsnopisným zkratkám". Informace v této kapitolce tedy zdaleka nejsou veškeré informace o tengwar. I jen ve způsobu zapisování quenijštiny samotné existují další, poněkud složitější varianty - a to už vůbec nezmiňuju styly pro sindarštinu (existují dva, z toho jeden na základě tohoto kursíku naprosto nečitělný!), pro západštinu, pro angličtinu... Nebuďte tedy smutní, když s touto pomůckou nevyluštíte např. nápisy na ilustracích v LotR (které jsou většinou ve stylu pro sindarštinu, a to ještě často v onom "starobylém stylu" který "dnes už jen málokdo dokáže číst".) To všechno zasahuje už daleko nad rámec tohoto kursu a je nutno to studovat z jiných zdrojů (z nichž nejdostupnějším - a zároveň významně obohaceným možností užívat tengwar na počítači - jsou fonty Daniela Smithe). Mým cílem bylo laskavého čtenáře pokud možno do psaní v tengwar uvést, a to do té míry, aby byl "gramotný" pokud jde o quenijštinu a češtinu. Doufám, že se mi to do jisté míry podařilo, a všem zájemcům čistě o různé druhy písma přeju mnoho úspěchů v dalším bádání.
jE`BiT eBb$5
Poděkování
Úvodem mi dovolte vyslovit svůj obdiv a dík Fëanorovi, synu Finwëho. Uznávám ovšem, že se v životě dopustil několika přehmatů, které měly nesmírně bolestné následky, avšak domnívám se, že i kdyby mimoto nevytvořil větší díla než písmo tak jednoduché a zároveň tak krásné, zaslouží si, abychom na něj vzpomínali s láskou.
První kroky v psaní
Základními stavebními kameny písma jsou čárka a oblouček – těch je užíváno ve všech možných variantách. Jejich prostým spojením vznikne nejjednodušší písmeno, které vypadá jako naše malé p: 1
Čte se však T. (Jako mnemotechnika nám může posloužit slovo pít a něžná vzpomínka na kapitolku “Osvobozené sudy”.)
Samohlásky se většinou nepíší jako samostatná písmena, ale jako diakritika.
A jako tři tečky, většinou spojené v stříšku E C E jako čárka R
I jako tečka B
O jako malé c N U obráceně M
(Tolkien vysvětluje, že samohláska v tom kterém jazyce častější – v kw. tedy o - se psávala otevřená ve směru písma.)
Píší se nad předcházející písmeno: 1E ta (ukazovací zájméno ten, ta, to). Pokud to není možné,
například na začátku slova nebo tam, kde jsou dvě samohlásky za sebou, posadíme ji na “nosič”:
`C1E ata (znovu) `C11E atta (dva) `C11^ atto (tatínek) `C`M1E auta (vynalézá) 1M`N tuo (šlacha, sval)
(Drobným zlepšovákem je navíc možnost místo opakovaného písmene udělat pod písmeno vlnovku,
takže atta a atto můžeme psát také takto: `C1:E `C1N: ).
Dlouhé samohlásky se píší nejčastěji samostatně, a to na “dlouhý nosič”: ~B1E íta (záblesk).
Základní souhlásky jsou uspořádány do skupin po čtyřech. První, výchozí podoba má nožičku vlevo a
oblouček malinko otevřený – v první skupině je to tedy 1 T. Druhá, při které dáváme rty blíž k sobě, zavíráme
pusu, má oblouček zavřený – q P. Třetí, která se v puse posune dozadu, ke krku, má nožičku posunutou
doprava – a K (v latinizovaném přepisu quenijštiny psáno C). A konečně na čtvrtou opět přiblížíme rty víc k sobě (i když ne úplně -W se vyslovuje jako něco mezi U a V!) a uzavřeme tedy oblouček: z KW (psáno QU).
Příklady slov, které teď už umíte napsat (napište si je!!!): aqua (úplně), ecco (kopí), caita (leží), coa (dům), coite (živý tvor), quete (říká), quetta (slovo), poica (čistý), putta (tečka za větou), titta (maličký), tece (píše), tuce (táhne, vede). (Nezapomeňte, že máte možnost udělat vlnovku pod písmeno!)
Přidáním nožičky nabývá hláska na znělosti – 2 w s x by tedy měly znamenat D B G a GW.
Protože však kwenijština tyto hlásky nemá jinak než ve složeninách, užívají se hned pro celou složeninu: ND,
MB, NG a NGW.
Teď už umíte napsat třeba: amba (nahoru), ando (brána), ango (had), enga (kromě), engwa (stonavý), indo (srdce), cambe (dlaň), ngande (harfa), ondo (skála), panda (dvůr, nádvoří), pende (svah), tamba (klepe), tambe (měď), tengwa (písmeno), tumbo (hluboké údolí), undu (dolů).
Zvednutím nožičky nahoru se hláska změkčuje, jako by do ní někdo shora dýchl. První písmeno další
skupiny by tedy mohlo krásně sloužit jako ty, ale žel, užívalo se ho pro (naštěstí už zaniklé) th, proto vymizelo
zároveň s ním. Zbývající e d c slouží tedy jako F, (dozadu posunuté) CH a (opět kombinace s W,
vyslovovaná jako něco mezi U a F) HW.
Ty nejsou zrovna nejužívanější, (CH se v q. nepíše vůbec), ale umíte napsat třeba: faica (nekvalitní), fanga (vousy), fauca (žíznivý), fea (duše), fine (modřín), finde (pramen vlasů), fion (jestřáb), hwinde (vír).
Další skupina by logicky měla sloužit jako měkčená znělá (ď, v, h, ?) a v některých jazycích – kupříkladu v češtině – by se skutečně uplatnila. V quenijštině se však z těchto hlásek vyskytují jen dvě, a proto se jí užívalo pro další časté složeniny: NT, MP, NK (psáno NC) a NKW (NQU): 4 r f v. Ani to nepostrádá svou logiku, neboť je ve zvukové i psané podobě jakousi druhou skupinou naruby.
Takže umíte napsat: ampa (hák), anca (čelist), anta (dává), enque (šest), canta (čtyři), centa (dívání se), quanta (plný), quenta (vyprávění), panta (otevřený), tanca (pevný), timpe (krásný déšť), tinco (kov),
tinta (rozjiskří), unqua (dutý), unque (dutina).
Z další řady se používají hlavně první dva členové, 5 t , N a M. Ti se pamatují snadno, jen je potřeba udržet v hlavě, že M, při kterém dáváme rty k sobě, musí mít obloučky uzavřené (a že tudíž tomu, co vypadá jako malé m, nezbývá než být N). Posledního člena řady, b, lze užít jako NW.
N a M jsou písmenka vysoce oblíbená, takže se možnosti psaní významě rozšíří (a můžeme se pomalu začít soustředit na tématický okruh úvodních lekcí): nén (voda) (doufám, že jste mezitím nezapomněli na “dlouhý nosič”!), nanda (louka u vody), nande (údolí), cén (hlína), cemina (hliněný), centano (hrnčíř), cumna (prázdný), cúna (ohnutý), mundo (čumák), andamunda (slon), nengwe (nos), nique (sníh), ninque (bílý), nieninque (sněženka), timpine (mrholení), fumu (tvrdě spí), fúme (hluboký spánek), hwan (houba), a alespoň jedno s NW: anwa (skutečný).
Poslední ze základních řad, “bez ručiček bez nožiček”, se užívá pro “nejslabší” hlásky v tom kterém jazyce, v quenijštině pouze pro dvě, neznělé R (HR) (pozor, v tomto bodě se rozcházím v názoru s některými uživateli tengwar! - viz dále) a V: 6 y.
Takže můžete psát třeba: hráve (maso), hravan (divoch), hríve (zima), hroa (tělo), hróta (podzemní obydlí), tuve (nalézá), úvea (hojný), ván (husa), vanima (krásný), vanta (procházka), vea (mužný, urostlý), vie (mužnost, vitalita), víle (jemný vánek).
To jsou všechny základní souhlásky, šest skupin po čtyřech členech, kteří se využívají (nebo nevyužívají) podle potřeb toho kterého jazyka tak, jak je to nejvýhodnější a nejlogičtější. Pokud by se (což by se mi velmi líbilo) začala v tengwar psát čeština, která má hodně měkčených hlásek, jistě by měla dovoleno čtvrté členy skupin využívat pro ně. (Upozornění: můj návrh tengwar pro češtinu je pouze jeden z možných a má sloužit spíš pro orientaci. Existuje například i možnost, že by měkčené hlásky tvořily naopak třetí sloupec a hrdelní až čtvrtý, jako tomu bylo třeba u "západštiny". Je to nepraktické, ale zřejmě fonetičtější, neboť to víc odpovídá posunu hlásek v ústech.)
Můžeme si to srovnat do tabulek:
Jak vidíte, máme ještě rezervy, volná písmena by se dala využít pro další časté hláskové skupiny, třeba ty s J (v latinizovaném přepisu quenijštiny psáno y!!!), ale není to zvykem, navíc pro skupiny s J (ty, kde J změkčuje předchozí hlásku) má quenijština standartně a velmi jednoduše dvě tečky pod písmeno: qT1EO O pitya (malý). (My v Čechách si můžeme s výhodou myslet, že dvě tečky mají funkci háčku nad t, n, h, l. Výsledkem ovšem není ť,ň!!! Ty se čte jako něco mezi ť a č, ny jako ňj, hy jako něco mezi š a ch, přičemž před i,e je blíže š, jinde naopak). Ještě můžete zkusit: tyáve (chuť),vinya (nový), vanya (sličný, světlovlasý), fanya (oblak), hwinya (víří), hyalma (mušle), hyapat (pobřeží).
Doplňkové souhlásky už nejsou tak pěkně uspořádané do řádek a sloupců, ale mají také tvary šikovné k zapamatování. L tvoří hladce vykrouženou arabesku, zatímco R připomíná chvějící se jazýček: j 7 (
(K psaní r, znělého i neznělého, viz poznámka dole.) Obě tato písmena mají ještě mírně pozměněnou variantu pro časté skupiny LD, RD: m u ((V češtině by se druhé z nich asi používalo pro ř.)
Tím se nám otevírá pokladnice dalších slov, například: morna (černý), carne (červený), varne (hnědý), laiqua (zelený), luin (modrý), malina (žlutý), culuina (oranžový), laurea (zlatě zářící), laman (čtyřnohé zvíře), rocco (kůň), lindo (zpěvný pták), alqua (labuť), lirulin (skřivánek), lómelinde (slavík), lingwe (ryba), mapalin (platan), alalme (jilm), norno (dub), ailinion (leknín), quiquilla (konvalinka), fúmellot (mák), filinque (kapradí), hwarin (křivý); alda (strom), alda mavoite (kaštan), ulda (horská bystřina), erde (semínko), Arda (Země).
Sykavky mají tvar ostrého švihnutí, jeden oblouček S, dva SS (dříve to bylo z): 8 k . Obloučky smějí být otevřené oběma směry, užívalo se jich podle potřeby (tak, jak to nejlépe vyhovovalo vzhledem k znakům nad a pod písmem): 8 i iE k , ,R. W má pochopitelně tvar našpulené pusy . .
Můžete zkusit třeba: tussa (keř), lasse (list), salque (tráva), tasar (vrba), losse (květenství),
campilosse (šípková růže), wenya (svěží, žlutozelený), winge (pěna, hřeben vlny), wilwarin (motýl), silwin (bříza), saiwa (horký), quesse (ptačí pero), niquis (ledové květy), ninquisse (bělost), siquilisse (smuteční vrba)
(a ne abyste zapomínali psát složeniny jako jedno písmeno tam, kde je to zvykem!)
S v častých složeninách (TS, PS, KS) se dá psát i zkráceně připojením dolního obloučku: 1+ q_ a_
Například: axa (vodopád), atsa (dráp, háček), apsa (teplé jídlo), etsir (ústí řeky), nixe (mráz).
A teď už zbývají jen “měkčitelé”, H a J (Y). Protože jsou to takové aktivní, jiná písmena ovlivňující potvůrky, mají tvar živočichů, H (opravdu působí silněji, když počítáme i hr, hw atd.!) “velkého zvířete”
a J malého: 9 l .
Tím je zásoba písmen úplná a můžete psát, co chcete, ale abyste neřekli, ještě jedno “menu”:
helle (obloha), helyanwe (duha), yáve (plod), hala (malá ryba), halatirno (ledňáček), huan (velký pes),
yarra (vrčí), yatta (pevninská šíje), marya (plavý), helwa (bleděmodrý), tyulusse (topol), helinyetille (maceška). (Jste v elfím prostoru a máte tudíž svobodu psát, jak se vám líbí, ale zkuste psát J jako dvě tečky všude tam, kde je to možné.)
Interpunkce: Místo čárky je zřejmě nejobvyklejší psát jednu tečku ve výši středu písma, na konci věty dvojtečku. Vykřičník se píše jako hubené S, otazník jako hubené B: ú
Takže teď už se může připojit i ten, kdo už tengwar uměl, a na základě první lekce si psát větičky naprosto podle svého srdce. A pokud zatouží číst, každá lekce bude mít i své texty v tengwar.
Poznámka: Způsob psaní r (znělého i neznělého) dle mého názoru plně odpovídá Dodatkům, kde Tolkien (v kapitole o písmu) uvádí, že ý7 se užívalo k psaní "plného, vibrovaného r" a (v kapitole o výslovnosti), že r je "plné, vibrované" ve všech pozicích. Navzdory tomu někteří uživatelé tengwar usoudili, že r na konci slova je "neznělé" a používají pro něj 6 (a následně tuto tengwu pochopitelně už nemohou užívat pro "hr"). Tuto praxi neschvaluji, ale jsem nucena na ni upozornit, abych předešla zmatkům. Taktéž jsem narazila na to, že někteří se domnívají, že "polosamohlásky" w a j nemohou být nositeli samohláskové značky. Nechci se o to hádat, ale řekla bych, že každý normální elf by automaticky použil všech možností, jak písmo zkrátit a zjednodušit, a nevymýšlel by si takovéhle obstrukce.
Možná jste si také už někteří všimli, že v quenijských textech nepíšu dvě tečky nad písmeno. Činím tak pro pohodlí své i vaše. Neboť dvě tečky nad samohláskou neznačí zvláštní výslovnost, pouze fakt, že samohláska se neredukuje, což je v češtině samozřejmost. JRRT ji tedy používá pro Angličany nad koncová e a také v dvojhláskách, které se vyslovují jako dvě písmena (což jsou všechny kromě těch, jež končí na i nebo u). Pokud chcete psát "striktně kánonicky", používejte je v těchto případech.