John Ronald Reuel Tolkien
Silmarillion
Epos Silmarillion nebyl psán jako konkrétní kniha, ale sestavil jej z ucelených útržků Tolkienův syn Christopher roku 1977. Tato kniha se dělí na pět částí:
-
Ainulindalë
-
Valaquenta
-
Quenta Silmarillion
-
Akallabêth
-
O Prstenech moci
a Třetím věku
Ainulindalë
Ainulindalë (elf.: hudba Ainur) vypráví o stvoření Středozemě duchovními bytostmi Ainur (elf.: svatí) a hlavní bytostí Ilúvatarem (elf.:všechno, celek). Středozem vznikla, když Ilúvatar zadal Ainur téma na Velkou hudbu. Ale potom viděl, že by Ainur chtěli, aby se jejich hudba proměnila ve skutečnost. Vyhověl jim a stvořil Středozem. Někteří Ainur projevili zájem ve Středozemi žít. Mezi nimi i Morgoth, který se propůjčil zlu a měl se Středozemí své vlastní plány. Ainur se rozdělili na Valar a Maiar.
Valaquenta
V elfštině znamená "Příběh o Valar". Obsahuje popis sedmi Valar a mnoha Maiar, kteří byli podřízenými Valar.
Quenta Silmarillion
Quenta Silmarillion (elf.:Příběh o Silmarilech) vypráví o příchodu elfů a lidí do Středozemě a o stvoření trpaslíků. Píše také o elfu Feänorovi, výrobci třech prstenů, které nazval Silmarily. Morgoth po nich ale zatoužil a ukradl je. Feänor odvedl většinu z Valinoru (což je ostrov, sídlo Ainur) do pevninské Středozemě aby Silmarily našel a získal zpět. V příběhu svedou národy Středozemě proti Temnému pánu Morgothovi pět bitev za znovuzískáním klenotů. Příběh končí bitvou, kdy lidé, elfové, trpaslíci a Valar uvězní Morgotha mimo Středozem.
Akallabêth
Akallabêth je příběh o ostrovní říši Númenor. V Númenorštině znamená padlý. Po páté bitvě byla část lidí, která se postavila na stranu elfů, přeplavena na ostrov vytvořený Valar jen pro ně. Byla to nejzápadnější země obývaná lidmi. V elfštině se západ řekne Númenorë, proto byl ostrov nazván Númenor. Númenorejci dostali jako dar několikanásobně delší život, byli vyšší a mnohem moudřejší. Jejich prvním králem se stal Elros, bratr Elronda. Númenor, nebo spíše jeho obyvatelé, byli trnem v oku Sauronovi, Maie který se nechal zlákat na stranu zla. Nechal se zajmout od Númenorejců, aby mohl jejich krále zkazit. Plán se mu zdařil, král (Ar-Pharazôn) dokonce po nějakém čase přestal uctívat Ilúvatara a nechal postavit Sauronovi svatyni. Zůstala však hrstka Sauronových nepřátel, kteří stále vzývali Ilúvatara. Jednou se Ar-Pharazôn rozhodl na žádost Saurona, že poplují do Valinoru, zapovězeného místa, kde přebývali Valar. Věrní ale vypluli do Středozemě. Sám Ilúvatar zasáhl a smetl do moře lodě všech, kdo putovali na západ.
O Prstenech moci a Třetím věku
Tato část knihy popisuje stručně děj od výroby elfských Prstenů moci, které Sauron vzal. Tři nechal elfům, sedm dal trpasličím králům a devět daroval nejmocnějším a nejkrutějším vladcům lidí. Z lidí se později stali Nazgûlové, na trpaslíky prsteny nefungovaly a elfové je nepoužívaly. Sauron si zabral zemi Mordor, kde vybudoval svou pevnost Barad-dûr. V Hoře osudu si ukoval Jeden prsten, který ovládal všechny Prsteny moci. Do něho vložil velkou část své moci a svůj život. Jeden prsten může být zničen jen v Hoře osudu. Na konci Druhého věku byl Sauron poražen Elendilovým synem Isildurem. Ten si Jeden prsten nechal jako kořist. Po několika letech byl Isildur přepaden skřety a Prsten padl do řeky Anduiny. Asi v polovině Třetího věku jej získal Sméagol, později zvaný jako Glum. Toho Prsten zkazil a po pětistech letech od něho odešel. Prsten našel hobit Bilbo Pytlík z Kraje. Poté se dostal k jeho synovci Frodovi, který s ním za pomoci hraničáře Aragorna doputoval do Roklinky, kde se dozvěděl, že Prsten musí být zničen. Vydal se proto s osmi dalšími společníky za zničením Prstenu. Na cestě zažili mnoho dobrodružství, ale u Amon Henu je rozdělili Skuruti čaroděje Sarumana. Frodo putoval se Samem dál, u Modoru chytili Gluma, který jim slíbí, že je dovede do Mordoru. Glumovi jde spíš o získání Prstenu. Přes různé zrady Frodo s pomocí Sama dojde až k Hoře osudu a Prsten zničí.
